Cesta ke komunitní integraci při realizaci komunitní vězni
Z anglického originálu: It´s a matter of communication but communication is a matter of feeling. The journey towards community-integration in the implemenation of a detention house
Laura Verstraete, Noa Shoshan, Helene De Vos / 12. ledna 2024
Úvod
Komunitní věznice se vyznačují třemi principy: malým rozsahem, diferenciací a komunitní integrací. Odhalení klíče ke komunitní integraci při realizaci komunitní věznice není jen o kladení cihel a stavění zdí v sousedství – jde o provázanost komunikace, spolupráci a soudržnost se zúčastněnými stranami a místními obyvateli. Vytvoření integrace komunity při realizaci detenčního domu může být výzvou. Jaká je nejlepší strategie? Existuje jedna možná strategie, která by platila pro různé země, z nichž každá má svou vlastní politickou krajinu a kulturní charakteristiky? Na tyto otázky neexistuje jednoduchá odpověď. Odpovědi, které máme, naznačují, že proces integrace komunity je neodmyslitelně spjat s kontextem a lidmi, kteří komunitu tvoří. V tomto článku odhalujeme různé procesy implementace, které lze pozorovat u komunitních věznic v Belgii v závislosti na jejich kontextu a sousedství. Manu Pintelon, kriminolog působící ve VZW De Huizen (belgická kancelář RESCALED), se na tomto procesu úzce podílel. Minulý měsíc se s námi sešel k rozhovoru.
Začněme několika základními informacemi. Belgie prošla za posledních deset let působivým vývojem: od myšlenky ke konkrétním plánům federální vlády na zavedení komunitních věznic a domů na půl cesty. Můžete stručně vysvětlit rozdíl mezi komunitní věznicí a domem na půli cesty?
Manu: Domy na půli cesty jsou zařízení malého rozsahu, kam mohou vězněné osoby přestoupit 18 měsíců před datem podmíněného propuštění. Tento typ zařízení je v Evropě dobře známý a funguje pod různými pojmy (např. dům na půl cesty). Obyvatelé často tráví většinu dne v práci nebo ve škole v komunitě a v noci zůstávají v domě na půli cesty. Personál je aktivně podporuje v procesu jejich reintegrace. V Belgii v současné době existují tři domy na půli cesty: Mechelen (od roku 2021), Gentbrugge (od roku 2023) a Leuven (otevření v roce 2024). Do roku 2025 chce ministerstvo spravedlnosti zajistit kapacitu nejméně 100 míst v domech na půli cesty.
Naproti tomu v komunitních věznicích mohou být vězněné osoby ubytovány od prvního dne výkonu trestu. První komunitní věznice v Belgii jsou určeny pro cílovou skupinu osob s trestem kratším než 3 roky. První komunitní věznice byla otevřena v Kortrijku (2022) a druhá ve Vorstu (2023). Do roku 2025 chce mít ministerstvo spravedlnosti v zemi 10 komunitních věznic.
Realizace komunitních věznic a domů na půli cesty se neobejde bez problémů. Výstavba takových zařízení je totiž často silně zpochybňována a setkává se s odporem místních obyvatel. Jak tento proces implementace probíhal v Belgii?
Manu: Strategie implementace závisí na tom, zda hovoříme o domech na půli cesty nebo komunitních věznicích. Proces se liší podle toho, kdo zařízení spravuje. Můžeme odvodit jeden důležitý rozdíl, a sice že domy na půli cesty zapojují komunitu v rané fázi, zatímco komunitní věznice mají tendenci zapojovat komunitu až v pozdější fázi. Domy na půli cesty jsou provozovány nezávislými organizacemi, jako je například dům na půl cesty v Lovani, který bude provozovat nevládní organizace De Kansenfabriek. Tyto organizace úzce spolupracují s místní samosprávou a někdy společně hledají vhodnou budovu pro zřízení domu. Informují komunitu prostřednictvím dopisů, otevřených setkání a akcí, čímž zajišťují, že se každý může zapojit od samého počátku. Například v Lovani bylo 150 lidí pozváno na sousedskou akci pořádanou vedením domu na půl cesty, které se zúčastnil starosta a lidé s vlastní zkušeností.
Komunitní věznice, například v Kortrijku a Vorstu, jsou řízeny federální vládou a řídí se centralizovanějším plánem. Místa jsou vybírána na základě dostupných budov, po jejichž výběru jsou zahájena jednání s místními úřady. Získání jejich pevné podpory je pro úspěšnou
realizaci těchto domů klíčové. Přesto se tato jednání mohou stát náročnějšími, jakmile se dozvíme více podrobností a komunitní věznice mohou čelit většímu odporu sousedů a místních úřadů, kteří se dřívějších jednání neúčastnili. Tyto rozdílné strategie poukazují na to, že pro přijetí těchto projektů bydlení je důležité načasování zapojení komunity.
Můžete nám říci více o tom, kdo se těchto sousedských setkání účastní?
Manu: Určitě. Před otevřením komunitní věznice je sousedské setkání důležitým krokem k vytvoření interakce mezi věznicí a komunitou. Na těchto sousedských setkáních se setkává různorodá škála osob, přičemž v centru pozornosti jsou především lidé, kteří žijí v okolí. Kromě toho jsou na setkání přizváni městští zastupitelé, neziskové organizace, jako je nevládní organizace De Huizen, lidé s vlastní zkušeností a streetworkeři nebo komunitní pracovníci. Přítomnost těchto společenských organizací vede k individuálním rozhovorům, které se hlouběji zabývají konkrétními problémy a potřebami komunity. Ústředním bodem těchto diskusí je důležitost pozvání osob, které ztělesňují podstatu města, znají jeho puls a jsou schopny bezprostředně a informovaně reagovat, což je nepostradatelná role, kterou často plní terénní pracovníci nebo komunitní pracovníci. Kromě toho je zásadní součástí zapojení policisty ze sousedství, který podporuje porozumění a pracuje na účinné integraci v rámci komunity. Toto různorodé složení osob zapojených do sousedského setkání zdůrazňuje potřebu zahrnout při realizaci komunitní věznice více perspektiv a místních zúčastněných stran.
Syndrom „Not in My Backyard“ (překl.: ne na mé zahradě) neboli NIMBY je definován jako „postoj intenzivního, někdy emocionálního a kategorického odporu vůči projektu, který podle místních obyvatel bude mít negativní dopady (Sébastien, 2013). Mezi opakující se argumenty sousedů často patří zvyšující se nejistota, obavy ze zvýšené míry kriminality a obtěžování, znehodnocení majetku atd. Ti se účastnili sousedských setkání v různých belgických obcích.
Zaznamenal jste mezi místními obyvateli syndrom NIMBY? Jaké argumenty na těchto sousedských setkáních běžně zaznívají?
Manu: Na sousedských setkáních zaznívá několik otázek, včetně otázek týkajících se praktických problémů: sousedova zahrada s výhledem do zahrady komunitní věznice, nedostatek parkovacích míst kvůli zvýšenému provozu návštěvníků a sociálních služeb atd. Objevují se však také otázky týkající se bezpečnosti (Jak zajistíme bezpečnost v okolí místního dětského centra?) a možného dopadu na hodnotu okolních domů. Zvláště poslední argument je častý. Lidé se obávají snížení hodnoty svých domů. Při pohledu na reálné příklady z
norského Osla a belgického Kortrijku se zdá, že tato obava zatím nemá přímé důkazy. Jedná se však o důležitý faktor, který by měl být po zavedení zkoumán a vyhodnocen.
Máte konkrétní příklady, jak tento odpor místních obyvatel překonat?
Manu: Zajímavým příkladem, jak se vypořádat s odporem a najít řešení, je Genk. Původně se plány na výstavbu komunitní věznice setkaly s odporem, protože návrh počítal s jeho výstavbou na pozemku původně určeném jako park. Místní samospráva a vedení komunitní věznice nyní navrhly kompromis: komunitní věznice by poskytovala a udržovala velkou zelenou plochu a také zeleninovou zahradu, což zdůrazňuje přání komunity zachovat zelené plochy a zároveň je znovu využít pro komunitní a funkční účely. To by mohlo potenciálně přispět ke snížení odporu vůči komunitní věznici. V současné době však zůstává u návrhu. Jsme tedy zvědaví, jak se situace vyvine. Dalším zajímavým příkladem je Olen. V návaznosti na plány na realizaci komunitní věznice v této obci byli místní obyvatelé pozváni na návštěvu stávající komunitní věznice v jiném městě: Kortrijk. Zde měli obyvatelé možnost vidět komunitní věznici v praxi, setkat se s jeho personálem i s některými osobami, které v něm žijí. Návštěva se jevila jako úspěšná, protože obyvatelům Olena objasnila mnoho otázek. Mnozí také návštěvu vnímali pozitivně a cítili se tak více přesvědčeni o tom, že by komunitní věznice v jejich městě měla být.
Existovala města, kde se odpor nepodařilo překonat?
Manu: Ano, uvedu příklad. Belgický ministr spravedlnosti chtěl realizovat komunitní věznici v Zelzate a narazil na odpor místní samosprávy. Částečně to bylo způsobeno výběrem budovy, která je bývalým hotelem. Místo je běžně využíváno jako místo konání akcí, například svateb. Pro místní komunitu to znamenalo, že by o toto místo konání večírků přišla, pokud by bylo využito jako komunitní věznice. Odpor se nepodařilo překonat, přestože se objevily nápady, že by se část místa stále využívala k pořádání akcí a vězněné osoby by se zaučily do cateringových služeb.
Pokud se podívám na města obecněji… Řekl bych, že implementace prochází snadněji ve větších městech, jako jsou Brusel, Antverpy a Genk. Lépe se prosazují také obce, které již mají zařízení se sociálním účelem (např. místnosti pro konzumaci drog, velkou věznici apod.).
Teorie, jak dosáhnout komunitní integrace, je sice důležitá, ale z hodnocení zkušeností s realizací v praxi se můžeme také hodně naučit. Zaznamenali jste rok po otevření komunitní věznice v Kortrijku rozdíl v přijetí ze strany sousedů?
Manu: Souhlasím s vámi. Praxe nás toho hodně naučí. Úplně první komunitní věznice v Belgii byla otevřena v září 2022 ve městě Kortrijk. Rychlý posun vpřed o více než rok později: dochází k nárůstu integrace do komunity a ocenění tohoto zařízení. Komunitní věznice nedávno provedla průzkum mezi sousedy ohledně jejich pohledu před rokem a dnes. Průzkum zahrnoval otázky typu: „Pokud jdete kolem budovy za tmy, jak jste se cítili před rokem a dnes?“. Odpovědi obyvatel byly zaznamenány a zobrazeny v krátkém videu, které ukazuje pozitivní trend v názorech sousedů. Toto video bylo cenné i pro sdílení na sousedských setkáních na podporu realizace nové komunitní věznice.
Jaké jsou konkrétní příklady iniciativ, které mohou inspirovat ostatní, kteří chtějí budovat smysluplné vztahy s místní komunitou?
Manu: Rád odkazuji na tento citát, který mi sdělila Amber Deprezová:
„Je to otázka komunikace, ale komunikace je otázkou citu“.
Tento citát naznačuje, že k překonání odporu NIMBY je třeba porozumět emocím komunity. Kromě předávání informací mohou důvěru a empatii budovat i akce, jako je dobrovolnictví, komunitní akce a malá gesta. Mohu vám říci něco o iniciativách zde v Belgii, které přispívají ke smysluplnému vztahu mezi komunitou a lidmi v komunitní věznici. Běžným příkladem je sociální restaurace, která zaměstnává lidi, kteří jsou (nebo dříve byli) ve výkonu trestu. Ve městě Kortrijk pozvali obyvatelé komunitní věznice místní komunitu na prodej palačinek. Výtěžek šel na dobrou věc. Byla to úspěšná akce a posílila vztahy s komunitou. Dalším příkladem je projekt nazvaný „Mooimakers“. Vězněné osoby přispívají místní komunitě tím, že pomáhají udržovat ulice v okolí čisté. Nabízejí také služby místním obyvatelům tím, že chodí nakupovat potraviny pro zranitelné osoby nebo venčit jejich psy. Dobrovolníci z místní komunity se zároveň zapojují prostřednictvím buddy-projektu, v němž tvoří dvojici s uvězněnou osobou, což jim umožňuje společně trávit volný čas.
Další iniciativa, která mi přišla velmi cenná, pochází od belgického ministerstva spravedlnosti. To dále podporuje proces realizace prostřednictvím finančního příspěvku (x částka/vězněná osoba/rok) obci, ve které má být komunitní věznice realizována. Tato částka je použita na jmenování osoby, která je v zájmu místní samosprávy i komunitní věznice a která pomáhá překlenout propast s místní komunitou: Jak může komunitní věznice vytvořit hodnotu pro obec? S jakými místními organizacemi by měla komunitní věznice spolupracovat? To jsou jen některé z otázek, na které má tato osoba odpovědět.
*****
Děkujeme za sdílení těchto inspirativních iniciativ. Je zřejmé, že se z těchto událostí v Belgii můžeme hodně naučit. Dává nám naději, když slyšíme, že navzdory přirozené reakci NIMBY mnozí sousedé nakonec komunitní věznici ve svém sousedství akceptují a dokonce dokáží vidět její hodnotu. To potvrzuje, že budování inkluzivních komunit a vzájemné vnímání se jako lidských bytostí jsou univerzální hodnoty, které má mnoho lidí tendenci uznávat a oceňovat.
*****
#rescaled #komunitniveznice #detentionhouse